Hráči se rozběhnou po zarostlém terénu o rozloze asi 200 x 200 metrů. Pět minut po odchodu z tábořiště si každý upevní na prsa nebo na čelo tabulku (pásku) s třímístným číslem. A pak začne bitva, při níž se nestřílí, ale která proto není méně napínavá. Mezi stromy se plíží tiché stíny, v houštinách číhají zvědavé oči. Každý bojuje na vlastní pěst a piní dvojí úkol:
1. Snaží se přečíst a zapsat co nejvíc čísel svých soupeřů.
2. Kryje se tak, aby jeho vlastní číslo přečetlo co nejméně jiných hráčů.
Boj trvá hodinu. Po ukončovacím signálu si každý hráč sejme tabulku a schová ji pod tričko.
Hodnocení: Od počtu cizích čísel, která hráč správně přečetl a zapsal, odečte počet jiných hráčů, kteří přečetli jeho vlastní číslo. Kdo má největší kladný rozdíl, vítězí.
Chcete-li, aby měla hra úspěch, upozorněte hráče ještě před zahajovacím signálem, co od nich očekáváte. Měli by se pohybovat terénem opravdu skrytě, aby viděli co nejvíc, ale sami nebyli viděni. Běhání a křik jsou proti duchu hry, která patří do skupiny her s plíže-ním. Jako obvykle platí pravidlo, že nikdo si nesmí číslo na svých prsou nebo na čele zakrývat rukama nebo oděvem. Kdo chce trojčíslí utajit před slídivými pohledy, skočí za kmen, lehne si do trávy - nebo
sek soupeři aspoň otočí zády. S vyspělejšími skauty hráváme tento typ her tak, že máme stejné trojčíslí - každý jiné - na prsou i na zádech. Jako kdyby to bylo startovní číslo. I skutečných startovních čísel se dá při boji s úspěchem využít!