Herní obrazec má podobu spirály a protože připomíná hlemýždí ulitu, děti této hře nejčastěji říkají šnek. Závity jsou rozděleny na čtvercová políčka dostatečně veliká, aby se do nich vešlo dětské chodidlo.
Hrají dva. Kdo je na řadě, skáče od konce spirály do jejího středu a když se dostane na centrální pole, vrací se zpátky. Jestliže neudělá cestou tam ani zpátky chybu, zabere si jedno volné pole. Zvolí si kterýkoliv čtverec a nakreslí do něj svou značku (jeden hráč mívá hvězdičku, druhý čtvereček nebo kolečko). Od této chvíle nesmí jeho soupeř do zabraného pole vstoupit, musí ho vždycky přeskočit. On sám však má právo nejen do okénka se svou značkou vstoupit, ale smí si tam dokonce odpočinout, postavit se na chvíli na obě chodidla.
V průběhu hry přibývá obsazených polí a ubývá těch, která jsou ještě volná. Z taktického hlediska je tedy důležité, které pole obsadíme. Když dovolíme soupeři zabrat několik čtverečků bezprostředně za sebou, znemožní nám tím další hru, nebudeme totiž schopni jeho území přeskočit.
Za chybu se považuje došlápnutí na čáru, do pole zabraného protivníkem, dotek země zvednutou nohou tam, kde na to nemáme právo.
Po chybě začínáme vždy znovu, od kraje spirály.
Na Karlovarsku dělávají děti někdy velkou hlemýždí ulitu, jejíž závity jsou rozděleny na čtyřicet i víc políček. Některá z nich jsou už před začátkem hry přeškrtána a hráči mohou došlapovat a doskakovat jen do takto označených čtverců.