Hráči se postaví do řady za startovní čárou. Jeden z nich přejde k metě vzdálené od čáry 15 až 20 metrů. Odtamtud pak střídavě vyvolává hráče. Užívá stále stejnou větu:
„Honzo, vstávej!"
Hráč, který je právě na řadě nebo proti němuž si vyvolavač stoupl čelem nebo ho označil jménem, se zeptá: „Kolik je hodin'?"
„Tři čapí," řekne vyvolavač.
Kdo s ním vedl tento dialog, udělá tři dlouhé kroky vpřed, při nichž vysoko
zvedá kolena - napodobuje tak
čápovu chůzi.
Vyvolavač se pak obrátí na dalšího hráče:
„Honzo, vstávej!"
Na otázku, kolik je hodin, řekne tentokrát třeba:
„Pět vrabčích!"
A oslovený smí postoupit kupředu o pět drobných skoků snožmo - jako skáčou vrabci.
Vyvolavač se někdy obrací na hráče v předem stanoveném pořadí a když
dojde k poslednímu, začne opět od prvního. Jinde volá hráče tak, jak se mu
zachce. Libovolně určí nejen počet kroků či skoků, ale i způsob jejich provedení (což úzce souvisí s jejich délkou). Kromě čapích kroků a vrabčích skoků má
v zásobě sloní (dlouhé), slepičí (krátké), bleší ( o půl chodidla), jelení, klokaní (skok snožmo), žabí (předskok ze dřepu do dřepu), mravenčí (o čtvrt chodidla).
Ale také račí (ty se dělají dozadu a hráč se tak od vyvolavače vzdaluje). V různých krajích slýcháme odlišné názvy kroků a skoků, souvisí to s pozorovacím talentem dětí i s prostředím, ve kterém žijí.
Na Teplicku může vyvolavač hráčovi přikázat, aby udělal čertí skoky. Při nich se odrazí do výšky vpřed a za letu provede obrat kolem své osy. V Kynšperku nad Ohří řekne vyvolavač občas „Hodinky jdou dopředu". Hráč, kterého se to týká, se začne točit a postupuje současně dopředu tak dlouho, dokud neuslyší povel dost. Komu vyvolavač řekne „Hodinky jdou pozadu," musí se stejným způsobem vracet. Když vyvolavač praví „Hodinky šly pčšinkama," (na Pardubicku), nebo „Panenka šla na procházku," (v Havířově), hráč začne postupovat v prvním případě klikatou stopou (cik-cak), ve druhém případě přímo a tak dlouho, dokud ho vyvolavač nezastaví. Uslyší-li hráč „Babička plete", začne utíkat kupředu. Slova „Babička páře," jsou příkazem, aby běžel dozadu. I tady pokračuje v pohybu, dokud nezazní dost! Věta „Budíček se pokazil," znamená, že hráč nepostoupí kupředu ani o milimetr.
Kdo se dostane k vyvolavačovi tak blízko, že na něj dosáhne rukou, vymění si s ním úlohu. Všichni se pak vrátí za startovní čáru a hra začíná nanovo.
Profesor B. Sutton-Smith prováděl před několika lety podrobný průzkum dětských her na opačném konci světa, Novém Zélandu. A zapsal tam i tuto hru. Vyvolávačovi výrazy jsou však poněkud odlišné. „O jehlu" znamená postup o jedinou stopu vpřed - přiložíte patu levé nohy před špičku pravé a pravé chodidlo pak přisunete k levému. „O špendlík" je příkaz k postupu o půl stopy. „Housenka" - hráč se předkloní a dosáhne rukama co nejdál, pak přisune obě nohy současně k pažím. „Nůžky" - poskok kupředu v širokém stoji rozkročném, druhý poskok s nohama zkříženýma, třetí opět ve stoji rozkročném.