Revoluce

Rozestavte ploché kameny na lou­ce tak, aby tvořily tři strany čtver­ce. Můžete jich naklást do trávy víc nebo míň, podle toho, jak početný máte oddíl. Nejnižší pořadová čísla kamenů, které tvoří jižní hranici čtverce, budou patřit sedlákům. Je jich asi polovina z celkového počtu, a jsou tedy nakladeny hustěji vedle sebe, asi v dvou a půl metrových vzdálenostech. Přibližnou třetinu kamenů s vyššími pořadovými čís­ly, tvořící východní (nebo západní) hranici čtverce, obsadí měšťané. Zbytek kamenů rozestavíte na se­verní straně čtverce v ještě větších rozestupech - na nich budou stát šlechtici. Severně od těchto šlech­tických "stolců", asi v pěti až sed­mimetrové vzdálenosti, stojí osa­mělý význačný kámen - královský trůn.

Až budete s rozmisťováním kame­nů hotovi, zaveďte oddíl asi pade­sát metrů od tohoto připraveného hřiště. Tam hráče odstartujte. Všichni poběží zpátky, aby obsadili co nejvýhodnější kámen. Největší zájem je pochopitelně o královský trůn a šlechtické stolce. Těch se zmocní nejrychlejší běžci. Na lou­daly zbudou jenom nejnižší sedlác­ká místa. Kdo položí nohu na volný kámen dřív, stává se jeho pravo-platným držitelem. Tohle pravidlo platí po celou dobu hry.

Všechny kameny jsou obsazeny, může tedy začít hra. Mezi hráči začne poletovat míč na odbíjenou. Kdo ho má v ruce, smí přihrát komukoli ze stavu o stupeň vyššího nebo komukoli ze všech stavů niž­ších. Sedlák má tedy právo hodit míč některému z měšťanů, měšťan šlechtici nebo sedlákovi, šlechtic si může vybrat kteréhokoli jiného hráče, králem počínaje a sedláky konče. Stejně neomezené právo má i král.

Rozhodčí posuzuje, zda je přihráv­ka správná, platná, nebo "nechyta­telná", a tedy neplatná. Za nechy­tatelnou považujeme tu, při které míč letí dál než metr vpravo nebo vlevo od hráče, kterému je určena, a dále tu přihrávku, která letí nad hlavou a pod koleny toho, komu je určena.

Než míč přihrajete, musíte hlasitě zvolat jméno toho, komu míč hodí­te. Jestliže na to zapomenete nebo jméno vykřiknete pozdě, až už míč opustí vaše ruce, adresát nemusí míč chytat.

A teď se dostáváme k jádru hry. Když chytající hráč míč upustí ne­bo když je přihrávka neplatná a adresát po míči vůbec nejde, začne na hřišti mela. Ten, kdo chybu za­vinil, musí pro zakutálený míč do­běhnout. Jakmile ovšem opustí svůj kámen, může volný kámen obsadit kterýkoli jiný hráč. A to se vždycky skutečně stane, pokud pro míč neběží poslední sedlák. Každý totiž chce být na "středověkém spo­lečenském žebříčku" co nejvýš. Měšťan touží po šlechtickém stolci, šlechtic usiluje o královský trůn. A poslední sedlák na konci řady je rád, když postoupí o pár kamenů blíž ve své třídě k měšťanům.

Předpokládejme, že pro zalétlý míč peláší šestý sedlák. Přesun nastane jen mezi sedláky. Opustí-li však svůj kámen měšťan, snaží se využít jeho nepřítomnosti níže postavení měšťané a sedláci. V takové chvili obyčejně nastanou větší přesuny, protože stále platí - každý volný kámen může být obsazen kýmkoli, kdo na něj položí nohu!

O uvolněný šlechtický stolec bývá ještě živější zájem, žene se k němu třeba několik sedláků i měšťanů najednou. Pravá vřava se rozpou­tá, když musí běžet pro míč sám král - buď proto, že nechytil prud­kou přihrávku od některého šlech­tice, nebo sám přihrál míč nepřes­ně a neplatně. Než se vrátí s míčem zpátky, bude jeho trůn dávno ob­sazen novým panovníkem - a také jinde nastanou značné změny. A tak někdejšímu monarchovi ob­vykle nezbývá, než se s míčem tiše odplížit na poslední místo v řadě sedláků - do "nejchudší chaloup­ky". A jeho bývalí poddaní mu jeho ponížení ještě ztrpčují poznámka­mi jako "už jsi podojil kozu, souse­de"? Hra nemá vítězů ani poraže­ných, situace se často radikálně mění - ale přece jen je touhou všech udržet se co nejdéle na královském trůně. Nebo se trůnu co nejdříve zmocnit. A tak se loukou často roz­léhá vyzývavé volání: "Král!" To když drží míč některý šlechtic a právě se chystá, že pošle panovní­kovi tvrdou, těžko chytatelnou při­hrávku. A vzápětí, když král míč přece jen chytí, slyšíme vladařovu pohrůžku:

"Počkej, zrádče, teď tě za tvou pro­radnost my, král Pepa Veliký, tvrdě ztrestáme!" Míč pak obvykle skutečně letí zpátky na toho šlech­tice, který se pokusil krále připra­vit o trůn. Je to hra i veselé divadlo. Vyzkou­šejte je, nebudete zklamáni.

Vůdce po delší době hru trochu zpestří tím, že znenadání vykřik­ne: "Revoluce!"

To je signál, na který musí všichni hráči opustit svá místa a utíkat k předem stanovené metě (obyčej­ně je to strom, vzdálený třicet až sto metrů), oběhnout ji a teprve pak se vrátí zpátky. A jako na za­čátku, i teď platí: každý smí obsa­dit kterýkoli volný kámen. Po re­voluci se vždycky postavení hráčů změní k nepoznání. Hra tím získá­vá další dramatický prvek.