Vedoucí vyrobí asi stovku vrbových kolíků dlouhých 15-20 cm, dole seříznutých do špičky. Nahoře u hlavy by měl být kolík po jedné straně seříznutý tak, aby bylo vidět bílé dřevo. Vedoucí s těmito kolíky vyznačí trať pomocí těchto kolíků, kdy každý kolík by měl být zapíchnut v odstupu cca 20-30 kroků od předchozího (můžete samozřejmě i více). Trasa může vést hustým lesem, přes skály, řeku, potoky, cestou necestou. Sledování této trati není tedy žádná snadná procházka.
Kolíky jsou v terénu málo viditelné a neběží v rovné linii. Jejich dráhá se nečekaně, třeba i v pravém úhlu mění, odpočuje vpravo i vlevo. Družina, která je sleduje (nebo jednotlivec) musí další kolík často pracně hledat. Bílá ploška na kolíku po seříznuté kůře není od předchozího kolíku viditelná, protože je vždy obrácena směrem kupředu.
Ale něčím tato světlá skvrna na kolíku přece jen pomůže. Kolík je seříznutou ploškou obrácen kupředu přibližně tím směrem, kterým je nutno hledat další kolík. A ještě něco důležitého: na seříznutém místě každého kolíku je jeho pořadové číslo a pod ním nějaké písmeno. Stopaři si čísla i písmena zapisují, protože písmena ze všech kolíků dohromady dají nějakou souvislou zprávu.Nikomu nepomůže, kdyby nějaké kolíky, jejich písmena si z předchozího obsahu zprávy snad domyslel, úmyslně nehledal a prostě je přeskočil ve snaze dojít co nejdříve na konec cesty. Když vynechá nejbližší další kolík po tom, u kterého právě stojí, nenajde kolíky vzdálenější.