Bývá zpravidla sestavena z deseti různých cviků. První je nejlehčí a hráč ho opakuje desetkrát, druhý - o něco obtížnější - provede devětkrát a každý další cvik vždy o jedenkrát méně než předcházející. Desátou „třídu" a tím i celou školku zakončí úkolem, který je ze všech nejtěžší a už se neopakuje. Po každé chybě - míček spadne na zem, hráč neudělá předepsaný cvik - nastupuje další hráč, který naváže tam, kde minule přestal. Musí však opakovat celou třídu,
v níž posledně „propadl".
V Opavě hrála děvčata na začátku osmdesátých let míčkovou školku sestavenou z těchto úkolů:
- Hodit míček na zeď a po odrazu ho chytit oběma rukama (10x).
- Hodit míček na zeď, tlesknout a míček chytit (9x).
- Hodit míček na zeď, dvakrát tlesknout a míček chytit (8x).
- Hodit míček na zeď, zamotat rukama (mlýn) a chytit (7x).
- Hodit míček na zeď a chytit ho jen pravou rukou (6x).
- Hodit míček na zeď a chytit ho jen levou rukou (5x).
- Hodit míček na zeď pod pravou nohou a chytit (4x).
- Hodit míček na zed pod levou nohou a chytit (3x).
- Hodit míček na zed, po odrazu ho odbít zpátky na zeď a chytit (2x).
- Hodit míček na zeď, otočit se kolem své osy a chytit (1x).
Bartoš zaznamenal v Našich dětech (str. 218) míčkovou školku moravských dětí:
„Jinde se skládá škola z dvanácti hodů a každému hráči jest udělati po dvanácti školách. V první škole se chytá míč oběma rukama, v druhé pravou, ve třetí levou, ve čtvrté klečíc oběma, v páté klečíc pravou, v šesté klečíc levou, v sedmé sedíc oběma, v osmé sedíc pravou, v deváté sedíc levou, v desáté ležíc
oběma, v jedenácté ležíc pravou, ve dvanácté ležíc levou. Nechytí-li hráč v některé škole míč, ustoupí jinému, až pak zase na něho dojde, opakuje celou tu školu, ve které mu míč upadl. Kdo má první dvanáct škol, vyplácí ostatním "