Na úseku lesní pěšiny, dlouhém čtyři sta metrů, umístěte dvacet kartiček tak, aby je odhalil jen bystrý pozorovatel. Na každé kartičce je jedna mapová značka. Žádná kartička by neměla být od stezky dál než pět metrů, zato mohou ležet na zemi, viset ve větvích, opírat se o kameny, vykukovat za kůrou na kmenech. Všechny mají být vidět, aniž by chodec musel sejít ze stezky.
Hráči startují v několikaminutových intervalech, pátrají po značkách a zakreslují je na papír. Na konci trasy, u signalizačního praporku, se obrátí a běží zpátky. Cesta tam i zpět jim nesmí trvat déle než deset minut. V některých úsecích tedy musí běžet.
Po návratu ke stratu mají další tři minuty na určení značek. Po uplynutí této lhůty odevzdají vedoucím lístek se slovním výkladem těch značek, které na trati objevili. Za každou správně určenou značku dostanou bod. Za překročení desetiminutového limitu se strhává po bodu za každých i jen započatých deset sekund.